Jak jsme se skoro stali mistry světa: Československé stříbrné příběhy z Itálie a Chile

Historie československého fotbalu je plná nezapomenutelných okamžiků. Mezi nimi stojí dvě stříbrné kapitoly z mistrovství světa v letech 1934 a 1962 na úplném vrcholu. Tyto příběhy jsou nejen svědectvím o mimořádné generaci hráčů, ale také připomínkou, jak blízko jsme byli k fotbalovému Olympu.

Cesta na mistrovství světa

1934: Kvalifikace na první pokus

Na mistrovství světa v Itálii se Československo kvalifikovalo hladce. Systém tehdy zahrnoval přímé vyřazovací zápasy, a náš tým postoupil vítězstvím nad Polskem 2:1 ve Varšavě. Odveta v Praze se nekonala, protože Polsko zápas vzdalo kvůli politickým sporům o Těšínsko. Tento úspěch zajistil premiérovou účast na světovém šampionátu, což bylo považováno za velký úspěch pro mladý stát, jehož fotbalová tradice teprve vznikala. Turnaje se však neúčastnily některé silné týmy, například Uruguay, která bojkotovala mistrovství na protest proti nízké účasti evropských týmů na předchozím šampionátu v roce 1930. To výrazně ovlivnilo konkurenci turnaje.

1962: Náročná cesta do Chile

Kvalifikace na šampionát v Chile byla mnohem obtížnější. Československo muselo projít skupinou s týmy Skotska a Irska. Po dramatických zápasech, které zahrnovaly důležité vítězství 4:1 nad Irskem, se tým probojoval k rozhodujícímu barážovému duelu proti Skotsku. Tento zápas se konal na neutrální půdě v Bruselu na stadionu Stade Roi Baudouin 29. listopadu 1961. Po napínavém souboji zvítězilo Československo 4:2 po prodloužení a zajistilo si účast na šampionátu v Chile.

1934: Stříbro z Itálie – První velké finále

Historický kontext

Mistrovství světa v Itálii v roce 1934 bylo teprve druhým turnajem FIFA a poprvé na něm startovalo Československo. Tým, vedený trenérem Karlem Petrů, měl vynikající generaci hráčů, včetně legendárního brankáře Františka Pláničky a střelce Oldřicha Nejedlého.

Cesta do finále

Československo vstoupilo do turnaje vítězstvím nad Rumunskem 2:1, následně vyřadilo Švýcarsko 3:2 a v semifinále zdolalo Německo 3:1 díky hattricku Nejedlého. Finále proti domácí Itálii se hrálo v dusné atmosféře Říma, kde byl tým Vittoria Pozza podporován nejen diváky, ale i fašistickým režimem Benita Mussoliniho.

Finálový zápas

Finále bylo vyrovnané. Československo šlo do vedení zásluhou Pucovy střely, ale Italové vyrovnali a v prodloužení rozhodli brankou Schiavia. I přes prohru 2:1 byl československý tým oslavován za svůj výkon, a Oldřich Nejedlý se stal nejlepším střelcem turnaje.

1962: Stříbro z Chile – Návrat na výsluní

Historický kontext

Po téměř třech dekádách se Československo znovu probojovalo do finále mistrovství světa, tentokrát v Chile. Tým vedený trenérem Rudolfem Vytlačilem byl vyváženou směsicí zkušeností a talentu, s oporami jako Josef Masopust, Svatopluk Pluskal a Ladislav Novák.

Cesta do finále

Turnaj začal nečekaným vítězstvím nad Španělskem a remízou s Brazílií. Československo poté zvládlo čtvrtfinále s Maďarskem a v semifinále porazilo Jugoslávii 3:1. Masopust, který byl hlavním tvůrcem hry, zářil v každém zápase a stal se klíčovou postavou týmu.

Finálový zápas

Finále proti Brazílii bylo střetem dvou fotbalových filozofií. Československo se ujalo vedení po Masopustově brance, ale Brazílie, i bez zraněného Pelého, otočila zápas a vyhrála 3:1. Přesto byl výkon československého týmu obdivuhodný a Masopust získal Zlatý míč za rok 1962 jako uznání jeho mistrovské sezóny.

Dědictví stříbrných úspěchů

Obě finále byla důkazem toho, že československý fotbal měl světovou úroveň. Týmy z let 1934 a 1962 inspirovaly generace hráčů a ukázaly, že i malá země může konkurovat těm největším. Ačkoliv jsme se nikdy nestali mistry světa, tyto příběhy z Itálie a Chile zůstanou navždy zapsány v dějinách jako symbol odvahy, odhodlání a nezlomnosti.